Mikroregion Bzenecko

   Mikroregion Bzenecko
Stránky
· Vítá Vás Mikroregion Bzenecko
· Informační centrum města Bzence
· Ubytování v regionu
· Expozice města Bzenec
· Historie a památky města Bzenec
· Expozice města Bzenec - historie a současnost

Aktivní Témata
· Historie Mikroregionu Bzenecko
· Informace - oznámení
· Kontakty Mikroreginu Bzenecko
· Kulturní akce
· Ostatní dokumenty
· Příroda
· Rozvojová strategie
· Různé akce
· Sportovní akce

Kalendář akcí
září 2018
  1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

10.10.2016 - 31.12.2022
Stany pro Mikroregion Bzenecko
29.04.2018 - 01.10.2018
Lesní školka Petrklíč

Divadlo
Kino
Koncerty
Kulturní představení
Narozeniny
Ostatní
Setkání
Sport
Tanec
Výstavy

Moduly
· Domů
· Aktuality
· Ankety
· Archiv článků
· Diskuzní fóra
· Doporučte nás
· Downloads
· Fotogalerie
· Hledání
· Kalendář
· Mapa webu
· Napište nám -připomínky
· Nové články pro PDA
· Odkazy
· Poslat článek
· Recenze
· Seznam stránek
· Seznam uživatelů
· Soukromé informace
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet

Rubriky článků
· Všechny rubriky
· Historie
· Informace - oznámení
· Kontakty
· Kulturní rubrika
· Ostatní dokumenty
· Příroda
· Rozvojová strategie
· Různé akce
· Sportovní rubrika

Hledání


Pokročilé vyhledávání

Odkazy

Portál  Jihomoravského kraje

Nadace Partnersví

RISY Jihomoravského kraje

Portál veřejné správy

Portál Evropské unie

Portál práva Evropské unie

Portál obcí a měst

Portál územních samospráv

Projekt Otevřete

Projekt ISÚ

Evropská databanka


Historie a památky města Bzenec



Nejstarší období
Historie města
Vývoj znaku
Stavební rozvoj města do poloviny 20. století
Správa města
Historie školství
Nejvýznamější památky
Z historie židovské obce

 

Nejstarší období

Osídlení Bzence je v návaznosti doloženo archeologickými nálezy od paleolitu až po současnou dobu. Volutová keramika byla doložena koncem 19. století nálezy na polích Nad hradem, v Soboňkách v předměstí Olšovce a na trati Bzink. Jižně od nádraží bylo v roce 1942 objeveno sídliště s promísenými kulturními vrstvami – plátěnickou a hradištní keramikou. V trati Na močárisku a u Rybníka byla doložena Kultura středodunajská mohylová. Eneolit je doložen nálezem břitu kamenného sekeromlatu na Starém hradě. Jevišovská kultura je zjištěna pod Novým dvorem a v zámeckém parku, kde byly nalezeny pazourkové šipky a mlat. Další mlaty byly zjištěny na starém hradě, v trati koupaliště a v Babí. Šňůrová keramika je doložena v trati Na falaříkách. Nález mísy s červené hlíny na nožkách dokládá přítomnost kultury zvoncových pohárů.

Kultura lidu popelnicových polí byla zjištěna v trati Bzinku, na Babí byly nalezeny popelnicové jámy se střepy ze zásobnic, okřídlené šipky a bronzové jehlice. Na Babí je doložena i Lužická kultura, stejně tak i na starém hradě ve vinohradech pod kaplí, kde byla nalezena bronzová šipka. Za zámkem byl nalezen sklad zlatých závitků. Další nálezy dokazující rozmach bronzové výroby lidu popelnicových polí – byly objeveny Za chmelnicí, kde byly střepy slezské kultury, poklad zlatých rourovitých svitků a náramků ze stáčených drátů, bronzová šipka a jiné. Na polích směrem na Vracov byla identifikována Horákovská kultura, Laténská kultura byla doložena několika hroty na Falaříkách.

Z římské doby bylo vykopáno na různých místech několik mincí, které svědčí o tom, že okolím města procházela počátkem našeho letopočtu významná obchodní cesta z Norika na sever poříčím Moravy – tzv. Jantarová cesta.

Před rokem 1962 podniklo muzeum v Gottwaldově rozsáhlý průzkum na lokalitě Babí, kde byly rozebrány velatické jámy, horákovské pohřebiště a pozdně římské sídlištní objekty.

Kostrovými hroby je doložena Slovanská kultura ze Středohradištní doby. V době Velkomoravské bylo ve Bzenci zřejmě rovněž rozsáhlé sídliště.

Bzenec leží přibližně ve středu osy dvou velkomoravských center – v Mikulčicích a ve Starém městě a navíc na významné křižovatce dvou komunikací: První ze stezek – tzv. Hradská navazovala na středověkou cestu do Uher, druhá se dělila směrem do oblasti dnešní Skalice a do Starého města.

Z dalších zajímavých nálezů je třeba uvést sbírku středověkých mincí s českým lvem objevených v jedné nádobě při stavbě měšťanské školy v roce 1899.

zpět

Historie města

Bzenec se nachází na starém sídelním území. Archeologické nálezy dokládají nepřetržité osídlení tohoto území od paleolitu až do současné doby. Název Bzence je vysvětlován dvojím způsobem – podle starší verze vycházející z pověsti bylo jméno spojováno s byzantskou misí Konstantina a Metoděje, novější uvádí odvození názvu podle místa obrostlého bezem.

První historicky ověřená písemná zmínka o Bzenci se nachází v listině papeže Řehoře IX. a je datována 10.4.1231. Až do roku 1422 patřil Bzenec bezprostředně českému králi, moravskému markraběti, či jeho nejbližším příbuzným. Na návrší nad městem nechala vystavět manželka Přemysla Otakara I. královna Konstancie hrad, který byl ještě počátkem 14. století významným střediskem provincie a sídlem někdejšího hradského obvodu. Sídlo pod hradem plnilo asi již ve 13. století funkci tržního střediska jehož jádro tvořilo zřejmě Dolní náměstí. Význam města značně poklesl po roce 1363, kdy byly přeneseny župní úřady ze Bzence do Uherského Hradiště.

Bzenec nebyl nikdy opevněn, na pečetích z typáře ze 14. století je sice zobrazena hradební brána chráněná dvojicí věží, toto lze ale brát jedině jako právní symboliku města. Hrad byl v 15. století zcela zničen za husitských válek.

Bzenecké panství vlastnili v letech 1490 – 1514 Kropáčové z Nevědomí, nejdříve Mikuláš a v roce 1492 jeho synové Kryštof a Václav. Za vlády těchto majitelů bylo na území Bzence vybudováno několik rybníků. Střediskem panství se tehdy místo zbořeného hradu stala tvrz postavená přímo ve městě. Ještě v druhé polovině 16. století byla tato tvrz přestavěna do zámecké podoby. Roku 1514 získal dědičně panství Michal Podmanický.

I později se na panství často střídali majitelé, v letech 1539 – 1548 jej vlastnili Žerotínové. Roku 1588 získal sňatkem panství Kašpar Pruskovský a jeho rod držel panství až do roku 1806. Z Pruskov­ských vynikal především hrabě Erdman, který uskutečnil rozsáhlou přestavbu renesančního zámku a stál rovněž u zrodu farního kostela a kaple sv. Floriána.

Poté vlastnili Bzenec Ditrichštejnové, v letech 1823 – 1844 hesensko-kasenský kurfiřt Vilém II, a poté Vilém z Reichenbachu – Lesonic. Konečně v roce 1917 zakoupil bzenecké panství hrabě Magnis ze Strážnice. Město bylo několikrát vypáleno – v letech 1605 a 1621 a v následujícím období vyhořelo ještě čtyřikrát – v letech 1709, 1720, 1723 a 1835. Po ničivých požárech nastalo vždy nové budování města, které mu vtisklo ráz přetrvávající až do 19. století.

zpět

Vývoj znaku

Znak města Bzenec

Za Mikuláše Kropáče z Nedvědomí byly do městského znaku předány z jejich rodového erbu mezi dvě věže tři lilie na hůlkách, Žerotínové vložili do znaku svůj štít – v černém poli tři bílé pahorky, nad nimi je postavený černý lev s rozdvojeným vztyčeným ocasem. Při nové úpravě znaku byly ponechány tři lilie, ale časem zmizely dvě makovice nad každou věží. Zmizely rovněž původní spáry ze zdiva věží. Na pečeti v renesančním štítě je městská zeď opatřená otevřenou brankou s cimbuřím a střechami mezi věžemi s žerotínským lvem korunovaným na trojvrší. Později se místo jednoho okna v každé věži objevilo okno v prvním a druhém poschodí, zeď dostala cihlové spáry místo kvádrových a do otevřené brány byla přidána červená ruka s mečem.

zpět


Stavební rozvoj města do poloviny 20. století

Ve druhé polovině 16. století došlo k přestavbě tvrze na renesanční zámek. Před budovou stál tehdy hospodářský areál se sýpkou a pivnicí, u zámku byl rovněž dvůr se stodolou, za dvorem sladovna a pivovar. Vrchnost postupně soustřeďovala do města své podniky: dvůr, pivovar, valchu a šenkovní domy. Na počátku 17. století se město skládalo ze dvou náměstí – z Dolního a Horního rynku – a čtyř ulic, Suchého řádku, Mlýnské, Bzinské a Vracovské ulice. Nejhonosnější domy byly na Dolním Rynku, v ulicích stály jen chalupy. Stavby byly většinou přízemní, ze dřeva nebo vepřovic, kryty slámou. Jen některé domy na Horním a Dolním rynku, patřící šlechtě nebo bohatým měšťanům, byly vybudovány z tvrdého staviva a kryty šindelem. Dnešní Olšovská ulice se dříve nazývala Mlýnská, vedla k panskému mlýnu, který byl v blízkosti Olšovce. Ještě na začátku 17. století se Bzenec řadil počtem domů před Kunovice, Zlín, Napajedla i Uherské Hradiště, válečné události, morové epidemie a požáry ale během 17. století způsobily značný pokles obyvatelstva. Hlavní výstavba a růst města nastal proto teprve v polovině století 18.Železniční stanice Bzenec

Od tereziánských dob bylo naše město spojeno silnicí s Brnem a Uherským Hradištěm, v 19. století vycházelo ze Bzence několik místních komunikací. Železniční stanice Bzenec – Písek, byla postavena v roce 1842, (střední část, roku 1868 byla dostavěna křídla) první jízda zde byla uskutečněna již 27. 3. 1841. Trať severozápadní dráhy spojila Vídeň s oblastí Ostravska a dnešního Polska. Roku 1882 byla propojena trať Bzenec Písek a Bzenec Město. Stavba silnice ze Bzence do Strážnice začala až roku 1910, válka tuto stavbu ale načas přerušila.

Na bzeneckém katastru byl v roce 1847 v blízkosti Moravského Písku postaven cukrovar, průmysl se zde ale rozvíjel pomalu a město zůstávalo nadále zemědělské. Postupně docházelo ke změnám vzhledu města – v polovině 19. století byl zbudován nový zámek, v téže době byla postavena rovněž židovská modlitebna. Roku 1856 byla zbořena na náměstí před radnicí židovská jatka a v 90. tých letech barák s židovskými krámky. Roku 1869 došlo ke zboření staré radnice a na jejím místě byla postavena nová budova, ta byla rozšířena roku 1895. Téhož roku začala stavba jatek. Roku 1901 byla provedena rozsáhlá úprava hřbitova. Od roku 1890 byly ve městě postupně budovány chodníky, dlážděno náměstí a ulice. Roku 1913 byla z náměstí odstraněna kaplička a o dva roky později byla na náměstí umístěna mariánská socha, která je dnes dominantou tohoto prostoru. Již od roku 1764 stála na náměstí jiná socha – sv. Trojice, ta byla ale roku 1937 přenesena před schodiště kostela. V posledních dvou desetiletích 19. století byly zbudovány nebo adaptovány všechny tři bzenecké školy. V roce 1909 byl vypracován regulační plán města. Postupně se rušily malé nevyhovující domky v židovské čtvrti, čímž město získávalo výstavnější charakter. Od roku 1868 byl ve městě zaveden telegraf, telefon až v roce 1907. Ve 20. tých letech probíhala postupně elektrofikace, první proud byl ve městě zaveden dne 2. 5. 1921. Velkou stavební akcí 20. let byla zejména regulace místního potoka Syrovinka. V roce 1929 došlo ke zbudování Lidového domu. Ve třicátých letech bylo u lesa zbudováno koupaliště. V období 1. republiky se město během 20 let rozrostlo o celou pětinu, bylo postaveno 205 domů, počet obyvatel ale stagnoval. Výstavbou se město rozšiřovalo, vznikaly nové ulice a čtvrtě. V roce 1924 byl schválen projekt nové ulice vedoucí od nádraží a byl také postaven první domek mezi nádražím a lesem. Roku 1927 přibyla nová čtvrť, roku 1936 se stavěla řada rodinných domů v Olšovci a na Babí. K přejmenování některých ulic došlo v roce 1925, názvy Vracovská, Bzinská, Olšovská a Olšovec byly ponechány, Dolní náměstí bylo změněno na náměstí Svobody, Horní na Komenského. Ulice z náměstí k Sokolovně dostala název Vladislavova, dále byla pojmenována Žerotínova a Havlíčkova ulice a přejmenování ulic pokračovalo i v dalších letech – V zahradách, Tyršova, Nová čtvrť, Na rejdišti, Mezi sklepy atd.

zpět

Správa města

Ve středověku byla ve městě volena samospráva. V čele stál purkmistr a konšelé, kteří tvořili městskou radu. Nejvyšší soudní moc tehdy vykonával rychtář, který pocházel z nejbohatších občanů města. Trhy na náměstí ve BzenciRada vydávala listiny, které pečetila městskou pečetí, rychtář užíval svou rychtářskou pečeť.

Radnice stála na Dolním rynku, byla přízemní a měla věžičku se zvonkem, který oznamoval počátek městských zasedání a počátek trhů, či nebezpečí požáru. Kancelářskou agendu vedl městský písař, zapisoval nákupy a prodeje domů a pozemků do purkrechtních knih, vinohradů do horenských knih, vedl také sirotčí knihy, zápisy do svatebních knih a knih pozůstalostí. Purkmistr s radou vykonávali i soudní pravomoc, k výkonu trestu stával na náměstí před radnicí pranýř – vyvýšené místo s kruhem, u kterého byl provinilec přivázán. Ve městě byla i věznice a za městem směrem k Olšovci stála šibenice. V 17. a 18. století se postupně zvyšovala pravomoc purkmistra, který předsedal schůzím, spravoval pečeť a majetek obce. Na významu nabyl také městský syndik – právník se soudcovskou zkouškou. Hrdelní právo zůstalo v pravomoci města až do roku 1787, šibenice stávala později i na panském poli Babí. Městská správa se dostávala poměrně často do sporu s vrchností, a jejich neshody musely být řešeny u moravského tribunálu i u císařského dvora. Hlavním předmětem sporů bývalo zejména odvádění daní i roboty.

Do roku 1850 byl v čele města purkmistr a rada, kterou stvrzovala vrchnost. Od roku 1850 stanul v čele volený starosta s radními a obecný výbor. Bzenec byl do roku 1919 rozdělený na dvě politické obce, židovská obec měla vlastní správu.

zpět

Historie školství

Bzenecká škola na Horním náměstí (nyní DPS)

Škola existovala ve městě již v době předhusitské, první písemná zmínka je ale až z roku 1583. Ve Bzenci nabyl vzdělání Václav st. Bzenecký autor pamětí Kyjova a pozdější primátor Kyjova (kolem roku 1580). V 18. století stávala budova školy na Dolním náměstí č. 77. Z důvodu nedostatečných prostor byla koncem 18. století postavena nová školní budova naproti kostelu na Horním náměstí. V roce 1835 vypukl na Dolním náměstí požár, který se rychle rozšířil až na náměstí Horní, kde mimo jiné také zcela zničil školní budovu. Následujícího roku byla farní škola opravena a rozšířena. V polovině 19. století byla ve městě dvojtřídní obecná škola a v židovské obci německá národní škola. Počet tříd postupně narůstal a proto bylo přistoupeno ke stavbě nové školní budovy, ta byla dokončena v roce 1898. Roku 1885 byla na náměstí otevřena i jednoletá zimní hospodářská škola, která se roku 1887 přemístila do nově postavené budovy vedle fary. V roce 1899 byla škola změněna na dvouletou Zemskou rolnickou a vinařskou školu. Škola získala zejména v období 1. republiky velký ohlas, propagovala nové metody vinařství a vinohradnictví. Již od roku 1892 působila ve městě i Živnostenská škola pokračovací. Mateřská školka byla zřízena v 90. letech 19. století.

zpět

Nejvýznamnější památky

Starý hrad

Existenci bzeneckého hradu dokládá kromě názvu kopce, nacházejícího se severně od města, také celá řada písemných relací. Jeho úplné počátky jsou však zatím zahaleny rouškou tajemství. Podle kroniky biskupa z Merseburku Thietmara byl v roce 1015 dobit a vypálen českým knížetem Oldřichem, který bojoval proti Boleslavovi I. Chrabrému, hrad Businc, o němž se někteří historikové domnívali, že by se mohlo jednat o náš Bzenec. Tato úvaha bude ale bez řádného archeologického výzkumu dané lokality spíše otázkou spekulace. První bezpečná zmínka o Bzenci a hradu je až z roku 1231, kdy byl Bzenec v držení královny Konstancie (existuje několik listin, které jsou sice datovány ještě před rokem 1231 a v nichž se objevují zmínky o Bzenci, tyto byly ale podrobeny textové kritice a posléze označeny za podvrhy). Pod hradem existovalo nejpozději ve 13. století podhradí tržního charakteru, roku 1235 zde byla doložena existence farního kostela. Hrad Bzenec byl střediskem hradských úřadů, které byly dříve v Břeclavi a koncem 13. století ve Vracově. Na počátku vlády Jana Lucenburského držel bzenecký hrad Jan z Vartenberka, roku 1316 jej byl ale nucen vrátit králi. Hrad s městem odkázal v roce 1371 markrabě Jan Jindřich svému synovi Janu Soběslavovi, později měl Bzenec v držení markrabě Prokop. Od počátku 15. století byl hrad v zástavě šlechtických držitelů. Za husitských válek byl hrad dokonale zničen, snad v roce 1431, kdy probíhaly na jihovýchodní Moravě válečné operace. Roku 1435 se uvádí jako pustý a roku 1491 jako zbořeniště.

Na vrcholu kopce zůstala z hradu oválného půdorysu patrná pouze terénní vyvýšenina. Beze zbytku zmizelo nadpovrchové zdivo, které bylo v průběhu doby zřejmě čile rozebíráno našimi aktivními předky pro stavební účely. Po původním hradním areálu, orientovaném delší osou přibližně ve směru západ – východ, zůstal v terénu obdélníkový půdorys, zřejmý z leteckých snímků. Uprostřed tohoto areálu se dnes tyčí zbytky kaple sv. Floriána, která byla v roce 1945 zničena ustupující německou armádou. Ze severovýchodu obepíná lokalitu koryto vyschlého potoka, k hradnímu jádru přiléhá zbytek původního předhradí (předpokládá se, že dnešní Horní náměstí bylo dříve podhradí a jádro středověkého města). Archeologický materiál nalezený spíše náhodně na této lokalitě je vesměs datován do 14. a 15. století. Po hradu, který se dříve nacházel na vrcholu kopce nad Bzencem dnes není tedy dochována téměř žádná stopa, jeho existenci dokládá pouze název kopce.

Kaple svatého Floriána
Kaple sv. Floriána

Stavba kaple sv. Floriána a Šebestiána na místě bývalého hradu byla zahájena v roce 1703 z podnětu hraběte Erdmana z Proskova, který byl držitelem bzeneckého panství od roku 1701. (Mimo jiné uskutečnil také rozsáhlou přestavbu zámku ve městě v letech 1709 a 1710 a podílel se i na stavbě farního kostela). V interiéru kaple se nacházel obraz sv. Floriána od neznámého umělce, jehož bohatě zdobený rám dal zhotovit donátor, který jej také opatřil svým erbem. Pro věž kaple nechal hrabě Erdman ulít zvon s latinským nápisem. Český překlad tohoto nápisu zní – “Erdman Krištof S. Ř.Ř. hrabě z Pruskova, J.C.V. komoří, tohoto domu zakladatel. Roku 1703.” Pod tímto byl nápis – “Sv. Florián a Šebestián, patronové bzenečtí.” Interiér kaple popsal Josef Hanák následovně: ”má ovální klenbu, spočívající na široké římse, kterou jako by nesly imitované sloupy s jednoduchými hlavicemi. Jak jest až dosud patrno, byly sloupy i římsa z umělého mramoru. Kaple má čtyři pavlače s půlkruhovými okny dovnitř, dvě nazadu a dvě vpředu, na něž se vystupuje po kamenných, pěkně pracovaných schodech. Na pravé zadní pavlači byly i malé varhany. Také zevnějšek kaple působí milý dojem: Průčelí jest ladně rozčleněno imitovanými sloupy a římsami, na každé straně jsou 4 široká okna, dvě a dvě vedle sebe, nad nimiž vystupovaly půlkruhové římsy”. Raně barokní kaple se právem stala poutavou dominantou Bzence i blízkého okolí.

Bohužel se ale záhy stala terčem blesků, které několikrát zapálily a zničily věž i střechu kaple. Poprvé se tak stalo již v roce 1731. Na náklady obce byla znovu obnovena. V roce 1783 byla kaple v důsledku josefinských reforem uzavřena a bohoslužby zde byly povoleny až o 10 let později. Nechráněná kaple na návrší byla také poškozována prudkými vichřicemi a proto se v 60. letech minulého století přistoupilo k zazdění podstatné části kaple, která byla navíc opatřena železnými okenicemi. Tímto byl ovšem její původní vzhled značně pozměněn. V roce 1915 zapálil blesk opět střechu kaple. Opravena byla v roce 1925. Tehdy byly také do věžní báně umístěny bzeneckou obcí a farním úřadem pamětní listiny. Poslední pohromu způsobila kapli ustupující německá vojska, která ji nejprve použila jako vojenskou pozorovatelnu a v dubnu 1945 ji vyhodila do vzduchu.

Zámek
Bzenecký zámek

Na místě dnešního zámku původně stála opevněná pozdně gotická tvrz s příkopem a zdí. Tato byla v průběhu 16. století postupně přebudována na renesanční zámek. Podle urbáře z roku 1604 měl zámek dva příkopy, mezi kterými byla umístěna zeď se třemi menšími baštami, vnitřní příkop byl osázen stromořadím. Do zámku se vcházelo směrem od zahrady (dnešní park). Tento zámek, nepříliš reprezentativní, byl barokně přestavěn v letech 1709 – 1710 podle projektu architekta Domenica Martinelliho v době, kdy byl majitelem bzeneckého panství hrabě Erdman z Pruskova. Ve Bzenci tak vznikl dvouposchoďový barokní zámek čtvercového půdorysu s věží uprostřed, portálem a sály se štukovou výzdobou, v rozích zámku se tyčily čtyři arkýře, nad hlavním vchodem z nádvoří byla umístěna věž s hodinami. Součástí zámku byl honosný park se skleníkem, ve kterém byly palmy, fíkovníky a okrasné rostliny. Před zámkem stála oranžérie se dvěma sochami – Apolóna a Diany, parkem protékal potůček, který se vléval do rybníku. Koncem 18. století byl zámek opravován a obehnán příkopy.

Zámek byl v polovině 19. století zcela zbořen a na jeho místě byla v letech 1853 – 1855 se značnými finančními náklady postavena nová budova ve stylu anglické gotiky. Při této přestavbě došlo rovněž k úpravě zámecké zahrady, která byla přeměněna na krajinářský park. Náročná finanční přestavba zámku vedla k zadlužení majitele bzeneckého panství Viléma z Reichenbachu a z Lesonic, který později spáchal sebevraždu. (1866)

Nově vystavěná volně stojící dvoutraktová budova s vysunutými věžemi má při vstupním průčelí stan s arkýři, na zahradní straně cimbuří na krakorcích.V hlav­ním průčelí vyniká balkónový portikus na pilířích. Fasády jsou prolomeny okny s kamenným ostěním. Nádvoří, které je obklopeno hospodářskými budovami je při vstupu chráněno zdí s cimbuřím. Pod zámkem se nachází rozsáhlé sklepní prostory. V roce 1938 získalo budovu zámku i se sklepy vinařské družstvo. V březnu 1952 došlo v půdních prostorách zámku k rozsáhlému požáru, který značně poškodil celou střechu, při opravě již nedošlo k obnově původních věžiček a původní ráz stavby tím byl částečně narušen.

Bzenecká lípa
Bzenecké lípy

V zámeckém parku se nachází lípa, jejíž stáří se odhaduje na více než 900 let. Tato lípa je konzervovaná a podepřená umělou konstrukcí. Zmínka o tomto stromu se objevila již v urbáři z roku 1604, nápis z roku 1771 vyrytý na kamenné desce pod lípou uvádí, že v roce 1604 byla lípa již na 500 let stará. Kmen starší a větší lípy byl rozerván na 9 částí, větve byly proto ve 20. tých letech 20. století položeny na dřevěném lešení se 70 podpěrami. Druhá, mladší lípa, která stála přímo nad sklepem se nedochovala.

Kostel sv. Jana Křtitele
Kostel sv. Jana Křtitele ve Bzenci

O existenci farní zprávy a kostela ve Bzenci již v první polovině 13 století lze soudit z listiny Královny Konstancie z roku 1235, ve které se objevuje zmínka o bzeneckém farářovi Absolonovi. Původní malý kostelík stál na místě dnešního, v roce 1615 při něm vzniklo literátské bratrstvo sv. Jana Křtitele. Nevyhovující kostelní budova byla zbourána koncem 17. století a na jejím místě byl dne 3. 5. 1696 položen základní kámen dnešního kostela. Stavba byla dokončena v roce 1702. Vchod barokního kostela s valenou klenbou je zdoben portálem s erbem Kryštofa Pruskovského a jeho manželky. Jednolodní stavba, ke které přiléhá na severní straně čtyřboká sakristie je 45 metrů dlouhá, 13 metrů široká a 12 metrů vysoká. Průčelí kostela dominovala původně vyšší věž, na kterou byl dán velký zvon z roku 1613. V roce 1768 byl objednán zvon nový. Dnešní podoba věže je z roku 1746, tehdy byla do věžní báně vložena pamětní listina. Nezměněnou součástí původního kostela zůstaly krypty, které sloužily pro členy hraběcí rodiny a duchovní. Vnitřnímu vybavení kostela dominuje hlavní oltář se sloupovým retabulem z první poloviny 18. století s obrazem křtu Krista, při sloupech jsou rozmístěny figury evangelistů Matouše a Jana. Postavy Lukáše a Marka jsou posazeny na konzolách nástavce, na hlavní oltář navazují dřevořezby sv. Petra a Pavla. I další vybavení kostela pochází vesměs z 18. století.

Prostor kolem kostela byl využíván do roku 1812 jako hřbitov, později byl upraven na park. V roce 1812 byl zbudován nový hřbitov. (současný)

Pivovar

Na počátku 60. let 17. století byla ve městě postavena budova pivovaru. Pivo se zpočátku prodávalo přednostně v Panském domě na náměstí, ve kterém byl zbudován hostinec. Všechny okolní obce byly nuceny odebírat vrchnostenské pivo, čímž byla zaručena jeho stálá konzumace. V roce 1922 zakoupil budovu pivovaru od majitele panství hraběte Magnise Sokol a upravil ji na tělocvičnu a divadelní sál.

zpět

Z historie židovské obce ve Bzenci

Počátky židovské obce ve Bzenci zatím nelze zcela přesně určit. Zatímco v Čechách a na Moravě se objevují první zprávy o židovských náboženských obcích v období raného středověku tj. v 9. – 10. století, ve Bzenci se židovská obec údajně nacházela od 14. století, písemně doložena je ovšem až ve století šestnáctém, kdy se v městských pozemkových knihách objevují první zprávy o obchodování židů. Přes Bzenec vedla tehdy obchodní cesta, která spojovala severní Uhry a Brno a právě tato výhodná obchodní poloha byla zřejmě jednou z příčin proč se zde začali židé usazovat. Židé mohli na základě bzeneckého horenského práva kupovat a vlastnit vinice, mohli také svobodně volit své soudce a rabíny. Další zprávy o židovské obci se objevují v urbáři z roku 1604, o bzeneckých židech se zmiňuje rovněž ve své kronice Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680).

Počátkem 17. století měl Bzenec střed města v podstatě totožný s dnešním stavem – centrum tvořilo Dolní náměstí (rynk), s přilehlými ulicemi. Stálo zde 70 domů, třetinu z nich obývali židé. Před židovskými domy stály krámky a jatka řezníků. Vlastní židovská čtvrť se nacházela na sever a severozápad od náměstí, mezi dolním náměstím a zámkem. Židé byli především výborní obchodníci, na náměstí měli postavené vlastní krámy, za které ovšem museli odvádět vrchnosti poplatky, dvakrát do roka museli navíc dávat 2,5 libry pepře. Rovněž za držení domu odváděli židé pravidelné platby, k platbě domovní se přidružovaly i další – za každý dům ročně navíc odvedli 32 gr., za žeň byli povinni dát 8 gr. Řada dokladů o poplatcích židovské obce se dochovala zejména z 18. století. Kromě poplatků měli židé i další povinnosti – museli kdykoliv a kamkoliv na příkaz panstva doručit dopis, na rozkaz vymést zámek, očesat jablka a uskladnit na zámku, pomáhat při vinobraní, když bylo nutné, tak byli povinni poslat z každého domu jednoho kopáče do vinohradu pod zámkem (za úplatu 3 gr. denně), mezi novější povinnosti patřilo krmení panských psů.

Kromě obchodníků se mezi židy nalézali rovněž sklenáři, jircháři a řezníci. Většinu z nich využívalo panstvo také k obstarání a dodávce zboží. Za tyto služby a zejména poplatky získávali židé značnou podporu ze strany vrchnosti. Počátkem 17. století bylo podle urbáře ve Bzenci 32 židovských domů a špitál na Dolním rynku, za který odváděli samostatný pravidelný poplatek. Za vpádu bočkajovců na počátku 17. století byla bzenecká židovská obec zničena, ještě v roce 1655 bylo 25 židovských usedlostí pustých. Ve druhé polovině 18. století zde bylo 63 židovských domů, které ale lehly popelem při ničivém požáru v květnu 1777. Od konce 18. století smělo být ve Bzenci 130 židovských rodin, na počátku 19. století je zaznamenáno již 88 židovských domů, v roce 1830 bylo ve městě 637 židů a o dvacet let později více než 900 osob (čtvrtina obyvatel). Postupný nárůst židovského obyvatelstva byl příčinou rozšíření židovské obce i na západní stranu náměstí a prostor za ním, takže židovské domy byly rozloženy i podél komunikace směrem na Vracov. Tato čtvrť tvořila až do 20. století samostatnou politickou obec. Vlastní město (dříve zvané křesťanská obec) a židovská obec byly sloučeny v jedinou politickou obec v roce 1919.

Od druhé poloviny 19. století nastal v našem městě pokles počtu židů, na počátku 20. století je zde zaznamenáno 416 osob, v roce 1930 již jen 138 osob. Během 2. světové války bylo ze Bzence odvlečeno do koncentračních táborů na 130 osob židovské národnosti, jak starousedlíků, tak i jejich příbuzných, kteří přišli do města z okupovaného pohraničí. Z bzeneckých židů se zpět vrátili jen čtyři. Po válce byl ve městě ustanoven synagogální sbor ten byl ale později zrušený.

Synagoga
Židovská synagoga

Dr. Josef Hoff, který působil v letech 1897 – 1921 jako rabín ve Bzenci uvádí, že v roce 1859 došlo ke zbourání synagogy, jejíž stáří se tehdy odhadovalo na 500 let, znamenalo by to tedy, že první synagoga ve Bzenci byla postavena již ve 14. století. V synagoze se konaly pobožnosti a probíhalo zde i vyučování, děti se tam učily hebrejskému čtení a psaní.

V roce 1863 byla zbudována před zámkem podle projektu vídeňského architekta L. von Förstera nová synagoga v tzv. orientálním (novorománském) slohu, která se stala jednou z výškových dominant města. V synagoze probíhaly až do 2. světové války bohoslužby. V prosinci 1941 byla synagoga a její okolí zdemolována členy NSDAP. V padesátých letech se zvažovala možnost adaptace synagogy na kulturní dům, tento záměr nebyl ale pro značné finanční náklady a technickou náročnost celé akce nakonec realizován a v roce 1960 byla synagoga zbořena.


Židovský hřbitov
Židovský hřbitov

Na židovském hřbitově, který se nachází východně od náměstí jsou umístěny cenné náhrobky barokního a klasicistního stylu. Nejstarší náhrobky pocházejí z počátku 17. století. Jedná se o deskové náhrobní kameny zapuštěné kolmo do země – stély, část z nich je završena půlkruhovými nástavci zdobené reliéfními motivy (květy a květinové koše, rozety). Nejstarší stély na bzeneckém hřbitově jsou z pískovce, tyto se ale zachovaly jen zčásti. Z přelomu století pocházejí náhrobky ze žuly nebo mramoru. Dalším druhem náhrobku jsou tzv. tumby, sestavené zpravidla z několika kamenných desek, které připomínají svým tvarem antický sarkofág. Od poloviny 19. století se tvary židovských náhrobků přizpůsobovaly běžným typům náhrobních kamenů známých z křesťanských hřbitovů. Nápisy na náhrobcích bývaly do 19. století hebrejské, později se začaly objevovat dvojjazyčné hebrejsko-německé a po nich hebrejsko-české. Na posledním řádku se zpravidla objevuje pět písmen TNCBH, které představují náhrobní formuli -“ Ať je jeho (její) duše zahrnuta do svazku živých“. Podle židovských tradic se nesměly hroby narušovat, proto se na staré hroby vozila vrstva zeminy a zemřelí byli pohřbíváni o něco výš, nad původními hroby. V průběhu staletí se tak mohlo navršit na některých hřbitovech i více vrstev najednou s hustě nahromaděnými náhrobky. Před židovským hřbitovem ve Bzenci byla ve druhé polovině 19. století postavena obřadní síň, opravena byla v roce 1985.

Literatura a prameny:
Hanák, J.: Paměti města Bzence. Bzenec 1919
Fiedler, J.: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha 1992
Kol. autorů: Kapitoly z dějin města Bzence. Brno 1987
Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska 1. Praha 1994
Hudečková, S.: Historicko – demografická analýza bzeneckých židů od druhé poloviny 19. století do První světové války. Diplomová práce, Ostravská univerzita 1999
Kol. autorů: Slovník biblické kultury. Praha 1992
Vratislavský, I.:Expozice města Bzenec. 2004
Kroniky města Bzenec

Zde si můžete prohlédnout více historických fotografií města Bzenec





Publikoval: IAnMi

Copyright © Mikroregion Bzenecko. Všechna práva vyhrazena.
Publikováno: 05.03. 2008 (14790 čtenářů)
[ Zpět ]
Mikroregion Bzenecko


Copyright © 2006+ Mikroregion Bzenecko. Všechna práva vyhrazena.


Můžet číst naše novinky za pomocí těchto souborů:

rss-091 rss-091 rss-20 atom 03








PHP Scripting Language Apache.org The World´s Most Popular Open Source database Powered by UNITED-NUKE - Just manage! Text to HTML converter and formatter

 GIGASERVER.CZ Jájova stránka Valid HTML 4.01! Valid CSS! Valid RSS!

Web pohání Copyright © Redakční systém UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.39 sekund